Etiketa: Vyhněte se trapasu při seznamování! 1

Etiketa: Vyhněte se trapasu při seznamování! 1

1. kapitola - Etiketa je hra s pravidly. Před dvěma stovkami let platila pro chování ve společnosti tato definice: „Etiketa je soubor jistých zvyků a obyčejů ve vnějším styku společenském"... Některá z nich platí stále, jiná se přizpůsobila moderní době. Náš Průvodce vás naučí současnou etiketu ovládat. První díl, z devíti, patří kontaktům s lidmi - pozdravu, představování a oslovení.

Datum publikace článku

Pozdrav na uvítanou i rozloučenou je nepostradatelným obřadem a samozřejmostí zároveň.

Představte si hierarchii společnosti v podobě trojúhelníku: docela nahoře, kde se odvěsny na vrcholu stýkají, jsou ti, kteří si zaslouží úctu: starší, výše postavení, ženy atd. Pokud jste „pod vrcholem", musíte jednat při zdravení rychleji, aktivně. Když pomineme složitý diplomatický protokol a mezinárodní styk, střední Evropa se řídí třemi kritérii - věkem, pohlavím a funkcí. Za osobu společensky vyšší se považuje návštěvník a pozvaný host. Samotný pozdrav vás zařazuje do určité společenské skupiny lidí, i když pozdravy jsou stále méně formální. A samozřejmě „keep smilling"!

Při loučení
Společensky významný	S méně významným
Starší	S mladším
Žena	S mužem
Nadřízený	S podřízeným

Jde-li pouze o mužskou a ženskou společnost (a nejde o vztahy pracovní), je rozhodující okolností věk.Tipy:

• Dívky a mladé ženy zdraví výrazně staršího muže jako první.
• Pozdravte se s lidmi v menších městech, pokud procházíte kolem jejich obydlí.
• Neopětovat pozdrav vyznívá podstatně hůř než nepozdravit vůbec!

Lucie Pilipová, žena významného politika, se po jeho boku pohybovala (a pohybuje) v zahraničí - stala se z ní uznávaná znalkyně etikety a protokolu. Stala se prvotřídním komentátorem našich dílů o etiketě. K trapasům při zdravení dodává: „A když se setkáte s někým, kdo je ve společenské hierarchii na stejné úrovni, pozdravte první! Tak se pozná vaše kinderstube, vaše vychování. V takovém případě zdraví první totiž ten zdvořilejší!"

Krátký, pevný stisk je nejlepší

Nejběžnější světový pozdrav, stisk ruky, stojí na počátku lidské komunikace. A jak vlastně vznikl? Prý se jednalo o stisk horních končetin dvou lidí se zájmem o komunikaci. Na podání ruky platí pravidlo: iniciativu by měl vyvinout člověk společensky starší, žena vůči muži a nadřízený vůči podřízenému. Podávejte pravou ruku, a to celou. Postačí krátký, ale pevný stisk, vždy se dívejte druhému do očí. Pán ruku dámě nepodává, čeká, podá-li mu ji ona. Zdraví dámu povstáváním, ta může zůstat sedět. Jste-li v situaci, že se stiskem ruky zdraví více lidí, je nutné dbát, aby se ruce při podání nezkřížily!

Líbání ruky se dnes pokládá téměř za teatrální gesto, hodí se pouze pro výjimečné a slavnostní příležitosti. Polibek se ovšem jen naznačuje, rty zůstanou asi centimetr od hřbetu ruky. Pán ženinu ruku nezdvihá, sklání se k ní, políbení ruky je symbolické. Lucie Pilipová doplňuje: „Například Karel Schwarzenberg při setkání s dámou vždy naznačí políbení ruky. Považuji to za tradiční vyjádření úcty k ženě. Třeba v Polsku je toto stále běžnou součástí společenského života." A dodává: „V některých státech, například Francii, Španělsku a jiných jižních zemích se lidé zdraví líbáním na tvář (i zde je ovšem polibek jen naznačený)."

Tipy:

• Netiskněte partnerovi ruku oběma rukama, ani jej nechytejte za paži.
• Za extrém se pokládá „chlapské" stisknutí ruky, stejně jako podání ruky á la „leklá ryba".
• Dámská ruka v rukavici se nelíbá.
• Jako nevychovanost vypadá, když jedné ženě ruku políbíte a ostatní vynecháte.

Představení není formalita

Během představení získáte první obraz o neznámém člověku, tato „formalita" vás zbaví rozpaků a posílí sebevědomí. Představování sebe (nebo někoho dalšího) probíhá opět podle našeho trojúhelníkového schématu. Při příchodu do větší společnosti postačí, když vás hostitel představí, nemusíte se seznámit se všemi. Jestli je vaše jméno a příjmení složité, přidejte také vizitku. Jako první se dáma představuje jen dámě, ovšem pánovi by ji měl někdo představit. Při nástupu nového pracovníka jej představuje vedoucí pracovník.

Během představování se mohou vyskytnout i velmi nestandardní situace, ty vyřešte podle citu a taktu. Vodítkem může být věkový rozdíl osob, rychlé rozhodnutí otázky, který ze zůčastněných je společensky významnější. Pokud se seznamují dvě osoby zhruba stejně staré, použijte větu: „Toto je" a jméno s titulem... Křestní jména se mohou vypustit. Když dojde k situaci, že neznáte potřebné údaje, pak volte formulaci: Seznamte se! Při představování a pozdravu se pohybujte v distanční zóně (tzv. osobní vzdálenosti), jedná se o odstup 45 až 120 cm.

Tipy:

• Při představování člověka s titulem, zaměňte slovo pán (paní) akademickým titulem. Pokud se představujete sami, titul vynechte.
• Pokud k vašemu stolu přisedne známý, představte příchozího ostatním.
• Nikdy se nepředstavujte slovy: „Já jsem nějakej..." a jméno jen zamumláte.
• Představujete-li někoho všeobecně známé osobě, celebritu nepředstavujte.

Paní, nebo slečna?

Po roce 1989 se u nás ustálilo oslovení pán, paní, pokud lidé nemají akademický titul. Běžné jsou v pracovním kontaktu oslovení titulem nebo funkcí, také kolego (kolegyně). Obecně můžete oslovit jménem, nebo pán (paní). To se děje u všech žen, s výjimkou velmi mladých dívek - ušetří vám složité zjišťování, zda je dotyčná žena vdaná nebo ne. Pokud si žena přeje být oslovována slečno, může na to upozornit sama.

Tipy:

• Vdanou i svobodnou ženu můžete oslovovat za pomocí titulu: např. paní inženýrko (nikdy ne slečno).
• Rozvedená žena by měla být oslovována paní. Můžete se zeptat, jak si přeje být oslovována.
• V některých obchodech a institucích (banky) nebývá zvykem oslovovat klienta příjmením - zachovává se tím ochranná anonymita.
• Na veřejnosti nevypadá dobře, pokud muž (žena) oslovuje na veřejnosti svého partnera přezdívkou nebo intimně. „Totéž platí o nadřízeném a podřízených," glosuje zásadu Lucie Pilipová: „Když například šéf vyzve před návštěvou sekretářku: Miluško, broučku, udělej nám prosím tě dvě kávy... Pak si návštěva může leccos (ať už právem či neprávem) o jejich vztahu domýšlet."
• Oslovujte zásadně v pátém pádě, to znamená, že příjmení skloňujte, tedy pan Nováku, nikoliv pane Novák.
• I když studenti na střední škole oslovují vyučujícího „Pane profesore", nejde o vysokoškolský titul - v běžném styku se neužívá a před jménem se nikdy neuvádí.

Autor článku