Med není pro zvířata toxický. I zvířata ovšem mohou mít alergickou reakci na všechny včelí
produkty včetně medu, takže je potřeba být opatrný. Je nevhodné podávat med mláďatům. Je
nevhodné jej také podávat ve větším množství, může vést k průjmům a nežádoucím způsobem
ovlivňovat hladinu krevního cukru. O pozitivním vlivu medu na imunitu u psů se ve vědeckých
publikacích nikde nepíše.
Co bylo prokázáno je, že pokud pes není alergický, je možno med používat zevně k ošetření
drobných kožních ranek, kde působí antisepticky a urychluje hojení. Z dalších možných
nepasterizovaný med (zahřátím se enzymy a bílkoviny ničí). Nikdy se však
15 kg) denně. Informace o použití v rekonvalescenci jsou založeny na
pozorování mnoha majitelů, nejsou ale vědecky ověřeny. Všechny
takového podávání. Názory na podávání medu u psů se mohou mezi
chovateli i veterinárními lékaři značně lišit. Pokud byste chtěli začít
lékařem, který zná jeho zdravotní stav.
Hroznový cukr je synonymum pro glukózu, tedy základní a nejdůležitější jednoduchý cukr.
Glukóza se dá vyrobit krystalizací z rostlinných šťáv, zejména z hroznů vinné révy, ale
celosvětově je hlavní a levnější metodou její výroby hydrolýza rostlinného škrobu, u nás např.
bramborového. Z toho vyplývá, že ve většině případů nemá s hrozny nic společného. Toxická
samotná glukóza určitě není, spíš naopak, u všech živočichů i rostlin je nezbytnou látkou v
metabolismu.
Otázkou ovšem je, proč by měla kočka dostávat rozpuštěný hroznový cukr. Ten se podává
pouze při rekonvalescenci, při zvracení a průjmových onemocněních na rychlé doplnění
energie. U lidí se pak může používat také při střevních obtížích a onemocněních, protože se ve
střevech nemusí trávit a zpracovávat, ale rovnou se vstřebává do krve; nebo u sportovců opět
jako okamžitý zdroj energie.
Doposud nebylo zjištěno, proč jsou hrozny a rozinky toxické konkrétně pro psy. Příčinou
otravy je velmi pravděpodobně určitý druh přecitlivělosti, alergické reakce (přestože
vyvolávající látka v produktech nebyla zatím nalezena). Každoročně ovšem narůstá počet
zdokumentovaných případů, a to jak v Evropě, tak i v Severní Americe. V posledních letech je
to např. jen v USA až 150 případů ročně, což je celkem hodně (a to jsou jen ty ohlášené). I
když tedy tyto potraviny nezpůsobí otravu u každého psa, o kterém se ví, že je pozřel, je nutno
být maximálně opatrný. Pokud se totiž otrava vyvine, jedná se o kritický stav, který ve většině
selhání ledvin. Léčba je obtížná a poměrně drahá.
neuškodí. Otrava se může vyvinout i u psa, který s danou
alergická reakce, a ta se může vyvinout kdykoliv v průběhu života.
psům vůbec.Nejmenší množství zaznamenané jako smrtelné totiž bylo pouhých 8 kusů rozinek.
Pro veterinární lékaře byla tato problematika popsána v časopise Veterinářství č. 4/2009.
OŘECHY A MANDLE
Z ořechů jsou prokazatelně
nebezpečné makadamové ořechy,
otravy byly zatím popsány u psů.
Vyvolávací látka ani přesný
mechanismus působení se zatím neví.
Otrava se projevuje zvracením,
slabostí, poruchami koordinace, třesy
a vysokou teplotou. Někdy se objevují
i bolesti svalů a oteklé klouby. Otrava
u zdravých psů nebývá smrtelná, případy úhynu psa jsou popsány jen pokud už zvíře mělo
před otravou nějaké onemocnění či poruchu funkce jater a ledvin, nebo pokud snědlo ořechy
v potravinách obsahujících zároveň i čokoládu.
U mandlí je problémem obsah glykosidů, které mají ve své molekule zabudovány kyanidy.
Mandle se dělí na hořké a sladké odrůdy. Hořké mandle už by podle údajů ze zákona neměly
být dostupné v běžné distribuci, normy jsou stanoveny pouze na sladké odrůdy. U hořkých
mandlí je smrtelných 5 plodů pro dítě a 15 plodů pro dospělého, proto se od jejich používání
ustoupilo. U sladkých odrůd je koncentrace kyanidů asi 10 x nižší, proto nezpůsobují toxicitu
u dospělých lidí (k otravě by jich museli sníst asi 150 a více). Dětem se nedoporučuje podávat
větší množství. Kyanidy blokují v buňce možnost využití kyslíku, a k otravě dochází vnitřním
udušením, přestože krev kyslík obsahuje.
Vlašské ořechy jsou toxické pro koně, i když ve zdokumentovaných případech se často
popisuje zkonzumování celého plodu včetně slupky, takže není jisté, jestli je toxicita
způsobena přímo semenem.
U ostatních suchých plodů nebyly prováděny žádné studie a o jejich bezpečnosti pro zvířata
se odborná literatura nezmiňuje.
Obecná rizika spojená s konzumací suchých plodů jsou:
1) možnost výskytu alergických reakcí, a to i závažných
2) velký obsah tuků a z toho plynoucí nebezpečí pro slinivku - možný zánět slinivky, a
velmi často trávící problémy a průjem
3) špatně skladované suché plody jsou snadno napadány plísněmi, hrozí nebezpečí
otravy toxiny těchto plísní
4) solené suché plody jsou nebezpečné vysokým obsahem soli, která rozvrací minerální
rovnováhu organismu a vede k otravě solí.
Podle vyjádření odborníků na výživu psů a koček je sice podávání suchých plodů těmto
zvířatům spojeno s poměrně nízkým rizikem poškození zdraví (až na uvedené výjimky), ale je
neodůvodněné. Masožravci je nemají ve své přirozené skladbě potravin a nepotřebují je.
Majitelé zvířat by si měli vždy prostudovat fyziologii chovaného druhu zvířete, respektovat
jeho fyziologické potřeby a s krmením zbytečně neexperimentovat.
FÍKY
K fíkům jako sušeným plodům není možné nalézt v literatuře
žádné informace ve vztahu k bezpečnosti u zvířat. Ví se, že
rostlina jako taková nebezpečná je, protože vylučuje dráždivý latex,
ten se ale v plodech nevyskytuje.
Stejně jako jsme se vyjadřovali k ořechům a dalším suchým
plodům, doporučujeme opatrnost. Mohou se vyskytovat alergie,
kontaminace toxiny plísní při špatném skladování. Toto ovoce
obsahuje dost cukru, takže může způsobovat střevní problémy.
HRUŠKY A JABLKA
Hrušky a jablka nejsou pro psa jedovaté (narozdíl od hroznů a avokáda). Ovoce v nějaké
významné míře ale není přirozenou stravou psů, takže některé zdravotní problémy jim zvýšená
konzumace přivodit může.
Problém může být u nezralého ovoce v množství obsažených kyselin -
dráždí žaludek a mnoho psů to špatně snáší. U zralého ovoce - u
ranných hrušek je to velmi typické, je pak důležitý veliký obsah
jednoduchých cukrů, které v trávicím traktu kvasí, vedou k nadýmání a
průjmu. S chronickou konzumací tedy může být spojena nerovnováha ve
střevní mikrofloře, dehydratace, špatná výživa organismu.
Nahnilé ovoce obsahuje často patulin - plísňový jed. Ten při déledobé
konzumaci ovlivňuje množství a funkci enzymů v těle a
nejtypičtějším poškozením je pak pokles imunity.
Jadérka jablek a hrušek a jádra uprostřed pecky peckovin pak
obsahují kyanidy, ale jen v malém množství, takže velkému psovi
obvykle neublíží, pokud je nerozkouše, což psi moc nedělají.
Podmínkou toxického účinku je totiž jejich mechanické porušení
(viz příspěvek, který bude následovat na toto téma).
Kousek jablka nebo hrušky bez jádřince tedy zdravému dospělému psu neublíží.
ČESNEK A CIBULE
Česnek a cibule jsou pro zvířata považovány za nebezpečné až toxické. Otravy jsou u nás
popisovány u psa a kočky, na americkém kontinentu je i hodně otrav česnekem u koní.
Jedovaté látky, které se v nich vyskytují, jsou sirné sloučeniny, které ovlivňují červené krvinky
a poškozují v nich barvivo hemoglobin, které je nutné pro přenos kyslíku. Pro člověka je
jejich toxicita o dost nižší, takže je považujeme za běžné potraviny. Je to dáno rozdíly ve
struktuře, a tím i citlivosti barviva hemoglobinu zvířat k různým jedům, a také rozdílem v
účinnosti enzymů, které umí poškozený hemoglobin "opravit". Na poškození hemoglobinu
různými jedy je nejvíce citlivá kočka.
Otrava se může projevit do 24 hodin při masivní otravě, ale častěji
nastupují příznaky až po několika dnech, kdy se poškozené krvinky
začnou rozpadat. Příznaky jsou bolesti břicha a průjem, pak
zrychlené dýchání, dušnost a zrychlený tep. Zvíře je unavené a
apatické. Smrtelné otravy nejsou tak časté, ale k smrti může
dojít v důsledku velkého nedostatku kyslíku pro tkáně. Špatný je
také chronický příjem těchto potravin, kdy je tělo dlouhodobě
vystaveno nedostatku krvinek a kyslíku, což zatěžuje všechny
orgány.
BRAMBORY
Rostlina bramboru je celá jedovatá. obsahuje alkaloidy, z nichž nejdůležitější je solanin
(nejvíce je ho v bobulích po odkvětu a klíčcích). Platí to i o hlízách, zde je ale obsah
jedovatých látek asi 10x nižší, než ve zbytku rostliny. Nejvíce jedu v hlízách je navíc ve vrstvě
asi do 2 mm pod slupkou. Člověk se tedy naučil brambory oloupat a povařit, aby se většiny
toxických látek zbavil. Vařením se zbylé množství toxinu sice neničí, ale vylouhuje se do vody,
která se pak slije. Stejným způsobem se např. při domácím výkrmu
vaří brambory či slupky brambor pro prasata, voda se slije a
většina toxinů se tím odstraní. Pozor se musí dát jen na
brambory poškozené, nahnilé, nazelenalé. Všechny tyto stavy
znamenají pro hlízu stres a ta se brání dalším produkováním
jedů, i když už je vytažená ze země. Hlízy poškozenémechanicky při sklizni se musí zpracovat co nejdříve, než hlíza vytvoří další zásobu toxinů,
jinak poškozené hlízy se musí vyhodit, odkrojení poškozené části nestačí.
Povařené zdravé brambory obsahují minimum solaninu, nejsou tedy považovány za toxické.
Ovšem u mnoha druhů zvířat se jejich zkrmování nedoporučuje z důvodu jejich špatné
stravitelnosti pro tato zvířata. U psů se vařené brambory někdy podávají a jsou i součástí
některých krmiv, ale jsou tam jen jako balastní doplňková látka k zasycení a nesmí jich tam
být velký obsah. Psi bramborový škrob špatně tráví, způsobil by jim střevní obtíže. Takže
obecně to není vhodná potravina pro psy, ale v malém množství jim neublíží.
RAJČATA
V rajčatech se nenachází alkaloid solanin, i když se to často píše, ale
alkaloid tomatin, který je solaninu velmi příbuzný. Je také podobně
jedovatý. Podle měření, která byla dělána v rostlinách rajčat, se ale
vyskytuje jen v zelených částech a v květech. Ve stonku a listech je ho
dost na otravu, nejvíce je ho ale v květech, ještě 3x více! V bobulích
rajčete se objevuje jen pokud jsou zelené, a stejně jako u brambor je v této
části, která se konzumuje, 10x nižší obsah toxinu, než ve zbytku rostliny. Po dozrání rajčete je
množství tomatinu v bobulích tak malé, že je v podstatě neměřitelné, takže zralá rajčata jsou
bezpečná. Stejně jako v případě dalších potravin ale platí, že nejsou přirozenou součástí
stravy psa, takže není důvod jim je podávat. Pokud ale pes náhodou sní zralý plod rajčete,
nemělo by se mu nic stát, pokud na něj nebude alergický.
HUMÁNNÍ/LIDSKÉ LÉKY
Nutno zmínit vysokou toxicitu salicylátů (Acylpyrin, Aspirin apod.), paracetamolu (Paralen,
Panadol apod.) a léků na bolesti a záněty - ibuprofen, diklofenak atd. pro většinu malých
zvířat. Nikdy se jim nesmí podávat.
Pro odbornou veřejnost vyšel článek o této problematice v
časopise Veterinářství, v některém z čísel ročníku 2009.
Konkrétní informace o toxicitě lidských léků bude
v budoucnu zveřejněna na stránkách VETTOX týmu.
ALOE VERA
Podle literárních zdrojů je aloe vera považováno za jedovatou rostlinu. Obsahuje saponiny a
antrachinony, které poškozují trávicí trakt, vedou k průjmu a zvracení. Dále poškozují
červené krvinky a mohou mít nežádoucí účinek i na nervový systém, objevují se třesy až křeče.
Alergické reakce na aloe jsou také popisovány.
Rozhodně se tedy nedoporučuje dávat gel z aloe vera zvířatům vnitřně, přestože u lidí se tato
rostlina (její šťáva) takto používá. U zevního podání nepanuje mezi veterináři shoda.
Saponiny a antrachinony se přes neporušenou kůži sice vstřebávají málo,
ale při větších ranách či popáleninách je obnažena dost velká plocha
tkáně, aby ke vstřebávání do oběhu došlo.
Obecné doporučení je tedy používat gel z aloe vera až po konzultaci s
vaším veterinářem a jen na drobné rány. Také zvíře hlídat, aby si gel z aloe
neolizovalo. Z jednoho olíznutí by se zvíře nejspíš neotrávilo, ale
opakované nanášení a opětovné olizování rány zvířetem by k
poškození zdraví vést mohlo.
K otázce instinktu ohledně nevhodné potravy lze říci, že psi bohužel opravdu často
nepoznají, co je pro ně nevhodné. Jejich smečkou jsou dnes víceméně lidé, a ti mají jiné
stravovací návyky a výživové potřeby. Mnoho psů tak konzumuje většinu z toho, co by
vůbec dostávat neměli. Je na páníčcích, aby si o svém chovaném zvířeti zjistili co nejvíce
informací a hlídali a zajistili mu v jeho zájmu co nejpřirozenější potravu.